Od dětství jsem měl sen, touhu…nebo říkejme tomu vášeň, že budu ilustrovat knihy. Vymýšlet světy, postavy a příběhy, které jsou v mé hlavě a já je přenesu na papír, kde je pak mohu ukázat ostatním lidem. Chtěl jsem ukázat, co všechno ukrývá má mysl a srdce. Jak něžné, krásné a kouzelné jsou moje pohádkové předtavy.

Jediné, kdo mne v této představě podporoval byl můj dědeček, se kterým jsem trávil dětství a který zanesl nesmazatelnou stopu v podobě lásky ke kresbě a malbě.

Život si však šel svou vlastní cestou a na kresbu či malbu nebyl čas.

Člověk ale žije jen jednou, a to právě teď a tady.

Než si ale člověk uvědomí, co je důležité, je zapotřebí ujít nějakou cestu, ať je jakákoliv. Při zpětném pohledu vím, že vše, co jsem kdy dělal mělo své místo a svůj čas. Ať už to jsou zážitky z meditací, introspektivních průzkumů sebe sama, psychedelická zkušenost, nebo jen cestování a ostatních kultur. To vše na mé cestě mne směřovalo stále více a více k tomu, abych dělal to co dělám.

Maluji, tedy jsem.