Od dětství jsem měl sen, touhu…nebo říkejme tomu vášeň, že budu ilustrovat knihy. Vymýšlet světy, postavy a příběhy, které jsou v mé hlavě a já je e pak mohu ukázat ostatním lidem. Chtěl jsem ukázat, co všechno ukrývá má fantazie a srdce. 

Jediné, kdo mne v této představě podporoval byl můj dědeček, se kterým jsem trávil dětství a který zanesl nesmazatelnou stopu v podobě lásky ke kresbě a malbě.

Člověk ale žije jen jednou, a to právě teď a tady. A proto jsem kariéru architekta vyměnil za poslání být malířem. 

Než si ale člověk uvědomí, co je důležité, je zapotřebí ujít nějakou cestu, ať je jakákoliv. Při zpětném pohledu vím, že vše, co jsem kdy dělal mělo své místo a svůj čas. Ať už to jsou zážitky z meditací, introspektivních průzkumů sebe sama, psychedelická zkušenost, nebo jen cestování a poznávání ostatních kultur. 

Maluji, tedy jsem.