VÁCLAV KOVÁŘ

Na své cestě životem se neustále učím. Zajímám se o život, jeho podstatu a principy samotného bytí. Nejvíce spoléhám na osobní zkušenost, ale také rád naslouchám a nechávám se obohacovat myšlenkami ostatních lidí napříč filosofickými i náboženskými směry. Snažím se být maximálně otevřený a nesoudit. Mám za sebou různé psychedelické zkušenosti, pobyt ve tmě další a interní prožitky, které mě posouvají blíže k intuici a duši, namísto myšlenkových struktur.

Otevřené vidění světa se přirozeně propisuje i do mé tvorby. Vnímám svět jako dokonalý, včetně všech jeho (zdánlivě) temných stránek a tak jsem si vědom, že žádný obraz nemůže plně obsáhnout nekonečnou krásu prostoru kolem nás. Ve své tvorbě se tedy snažím najít vizuálně emoční esenci, která může k divákovi promluvit i bez nutnosti chápat celky světa. Věřím v jednoduchost a čitelnost, obohacenou o autorské vidění.

Tematicky mě vždy nejvíce bavila figura/akt, zejména ženy. Asi proto, že jako muž, tyto bytosti vidím vně a nemohu nikdy dosáhnout plného pochopení. To, v kombinaci přirozeného vnímání krásy, bylo pro mě vždy dostatečně silným motivem pro malbu. Zároveň jsem však časem dospěl k tomu, že krásu světa vidím všude kolem sebe a tak se můj tematický záběr nijak neomezuje. Maluji, krajinu, zátiší, věci uměle aranžované i přirozeně vzniklé, maluju naživo, z fotky i z hlavy. Největší pocit vyladění mám ale vždy při malování naživo. Myslím, že tam je jádro opravdového malířství. Jít životem a malovat.