PROCESISMUS je výtvarný směr, přesahující jedince, jakožto individuálního autora.

Procesismus jsme nevymysleli, byl tu vždy. Jen čekal na vhodnou chvíli, aby se naplno projevil.

Kombinace možností moderních technologií v propojování lidí, a psycho spirituální krize západní společnosti vytváří zvláštní fenomény. Spousta aspektů je zdánlivě negativních a katastrofických, ale život je proces, který se neustále mění, vlní, vibruje a prosazuje se i na místech, kde zdánlivě nemá šanci. ŽIVOT přesahuje naší běžnou představu o světě. ŽIVOT je vše kolem nás. Je to nekonečný transformační proces zkoumání a prožívání sebe sama. Často se mylně domníváme, že smrt je opakem života. Je to však jen součást procesu této nekonečné přeměny. Není třeba mít strach, ŽIVOT je vše.

„Jediná stálá věc je změna“

PROCESISMUS není o naplnění vize, ale o zaznamenání děje.
PROCESISMUS je improvizace a soustředění na TEĎ v maximálním otevření. Je to chvíle, kdy se ŽIVOT vyjadřuje.

Pokud se malíř dokáže vzdát ega, stává se čistým nástrojem vnějších vlivů. Může tak zapůjčit své schopnosti energiím, myšlenkám a proudům v daleko širším spektru, než je jako jedinec schopen vyjádřit.
Spolupráce více takto otevřených tvůrců, například malířů, ještě zvyšuje efekt neustálého, nekontrolovaného procesu. V tu chvíli totiž nemůže individualita převzít kontrolu nad dílem.
Další výhodou spolupráce více malířů je to, že se tak vytrácí zaběhnutá manýra a vizuál obrazu dostává zcela nový charakter. Takový proces, kdy dílo roste i ve chvílích kdy vy odložíte štětec, vás přímo motivuje přemýšlet o díle v analogii světa. Celé se to odehrává s i bez vás. Pokud se však více zapojíte, můžete tak přispět ke kultivaci a vylepšení celku.
Ať už jste divák, a přispíváte radou či pozorností, nebo malíř, proces tohoto typu vás vylaďuje pro vzájemnou spolupráci a přemýšlení o nejlepším možném řešení obsahu daného obrazu.

PROCESISMUS v sobě kombinuje hloubku i lehkost, humor a nadhled.

Malování obrazů, mělo historicky různé důvody vzniku podle doby a kontextu. Od prvotní potřeby sebevyjádření, jako způsob komunikace, vyprávění příběhů, náboženské pojednání, propagace názorů a idejí, záznam podoby, doby a prostředí, vizualizace intelektuálních otázek a hledání samotných hranic lidského vyjádření.

PROCESISMUS přichází jako přirozená fáze vývoje umění.

ŽIVOT potřebuje duality pro možnost hledání středu. I PROCESISMUS tak vzniká z kontrastu. Aby mohlo vyniknout světlo, musí se střídat s tmou. Abyste skutečně dokázali ocenit jídlo, musíte pocítit hlad. Abyste mohli vnímat sílu laskavosti, musí existovat utrpení.
A proto přichází PROCESISMUS dnes, v době plné ruchů, šumů, zahlcení a roztříštěné pozornosti. Právě to vytváří prostor pro hledání protikladu, tedy klidu, něčeho hlubšího, většího a jednotného. Hledání nejsilnější energie v proudu samotného bytí. Tato tendence je dnes čím dál patrnější a mnoho lidí se v ní potkává. A to vytváří prostor pro společné myšlenky a porozumění.

PROCESISMUS je setkání a probouzení kolektivního vědomí.

PROCESISMUS pracuje s čitelnou estetikou a mluví řečí, které rozumí každý. Obrazy mají tolik vrstev, že promlouvají k „obyčejnému“ člověku, stejně jako k náročnému divákovy umění.
Když se díváte na takový obraz, nehledíte na obsah jednoho člověka, ale na setkání mnoha individuí, která dokáží být v harmonii, dokáží se shodnout, nebo prostě jen pokorně respektovat názory druhých a žít tak vedle sebe v jednom jediném obraze.

PROCESISMUS byl, je a bude. Tím, že byl pojmenován a definován, však dostává nový rozměr. Můžeme ho teď lépe přijmout do svého přemýšlení, do svého cítění a do svých životů. Filosofický přesah PROCESISMU nás může ovlivnit na všech úrovních vědomí. Jeho pravý význam a plná síla se teprve projeví, ale už teď je jasné, že to bude vzrušující a radostné dobrodružství.

PROCESISMUS vystupuje na světlo a začíná psát novou kapitolu historie umění. Můžete ho ignorovat, nebo se stát jeho součástí.

Výzva malířům:
Procesismus je zde. Není náš, není statický, není spoutaný. Otevřete své myšlení, tvoření a srdce světu.